Poznámka 15

Srv. LaCapra, cit. d., pozn. 12, str. 18. Na skutečnost, že k výprodeji historie patří i takzvaný hrubý materiál (raw material), poukázal již Peter Munz, The Shapes of Time. A New Look at the Philosophy of History, Connecticut 1977, str. 176. Důležitý krok dále ve prospěch obrácení tradičního vztahu mezi prameny a jejich výkladem můžeme nalézt v tezi o „slabých“ a „silných dějinách“ Paula Veyna, Comment on écrit l’histoire. Essai d’épistémologie, 2. vydání, Paris 1978, str. 14 n. (něm. Geschichtsschreibung – Und was sie nicht ist, Frankfurt am Main 1990). Zhruba v této době se ve francouzské historiografii (Foucault, de Certeau) vykrystalizoval náhled, že v případě takzvaných pramenů jde o památníky, které si pro sebe zřídili vlastníci „kolektivní paměti“.