Poznámka 1
V Kritice čistého rozumu se Kant vyjadřuje v tom smyslu, že veškeré poznání je vlastně motivováno snahou rozumu objasnit tři základní a ve svém jádru praktické problémy: „Konečný záměr, k němuž spekulace rozumu v transcendentálním používání nakonec směřuje, se týká tří předmětů: svobody vůle, nesmrtelnosti duše a existence Boha. Pokud jde o tyto tři předměty, je pouze spekulativní zájem rozumu jen velmi malý a sotva by kvůli němu podstupoval únavnou práci transcendentálního pátrání, zápasící s neustálými překážkami…“ (B 826). Toto specifické trojčlenné rozdělení základní praktické motivace našeho rozumu, které v zásadě odpovídá dělení hlavních metafyzických otázek v leibnizovsko-wolfovské školské filosofii, podržuje Kant i ve svých dalších kritických spisech. Ústřední myšlenku lze ovšem pochopit i bez bližšího přihlédnutí k tomuto specifickému pojetí, v lapidárním podání ji nacházíme ve zmíněné kapitole z Kritiky praktického rozumu: „každý zájem je nakonec praktický, a dokonce i zájem spekulativního rozumu je jen podmíněný a jedině v praktickém užívání úplný“ (I. Kant, Kritika praktického rozumu, Praha 1996, str. 209; Ak. V, str. 121). – U spisů k praktické filosofii je uveden ještě odkaz na Akademické vydání Kantova díla, Gesammelte Schriften, vyd. Königlich Preußische Akademie der Wissenschaften, I nn., Berlin 1902 nn.