Poznámka 8

Chápeme-li účel podle Kantovy definice z § 10 jako „předmět určitého pojmu, nakolik je tento pojem nahlížen jako příčina předmětu ([tj.] jako reálný základ jeho možnosti)“ (B 32), lze příklad jakožto reálnou exemplifikaci pravidla bezvýhradně ztotožnit s účelem. Z našeho pohledu má však pojem příkladu mj. tu výraznou přednost, že nám poskytuje obecně pochopitelné hermeneutické vodítko k interpretaci celé „Kritiky estetické soudnosti“ jakožto textu a jakožto filosofického projektu.

K problematizaci pojmu účelnosti v „Kritice estetické soudnosti“ si stačí uvědomit, že čistý soud vkusu se vyznačuje eliminací vazby na reálnou existenci věci (viz § 2) a eliminací vazby na daný pojem, tj. eliminací dvou klíčových složek Kantovy již tak neobvyklé definice účelu. Tyto problémy nemusí být nepřekonatelné, ale poskytují dostatečnou motivaci k tomu, abychom pojmu účelnosti nevyužívali jako interpretačního východiska. Tutéž negativně motivační roli mohou plnit obtíže s pojmem účelnosti, na něž v klasické analýze upozorňuje P. Guyer, Kant and the Claims of Taste, Cambridge (Mass.) – London 1979, zvl. kap. 6, str. 207–255.

K roli účelnosti (Zweckmäßigkeit) v „Kritice estetické soudnosti“ nově viz M. Bek, Die Vermittlungsleistung der reflektierenden Urteilskraft, in: Kant-Studien, 92, 2001, str. 296–327, zde např. str. 316–317: „Genau genommen ist Zweckmäßigkeit für die reflektierende Urteilskraft gar kein Begriff, den sie ,hat‘, sondern Zweckmäßigkeit ergibt sich gleichsam aus ihrer Tätigkeit, ohne daß sie diskursiv auf sie Bezug nehmen müßte. Als Begriff tritt sie erst der transzendentalen Untersuchung der Funktion der reflektierenden Urteilskraft in den Blick. Es macht geradezu die Pointe von Kants Konzeption der reflektierenden Urteilskraft aus, daß durch sie mit der Reflexion auf die Angemessenheit der Begriffe des Subjekts ans Empirische Zweckmäßigkeit der Natur allererst gleichsam konzipiert wird, ohne daß hierzu der (Vernunft-)Begriff der Zweckmäßigkeit vorausgesetzt werden müßte.“