Poznámka 13
Patočka hovoří v tomto smyslu o „zakořenění“ či „zakotvení“, o „souznění se světem“, jak je vlastní dítěti. Tento první vztah ke světu má význam fundamentu v tom smyslu, že předchází a umožňuje návazný pohyb existence (vstup do světa práce a starosti), a posléze v něm zůstává uchován jakožto minulostní rozměr existence. J. Patočka, Tělo, společenství, jazyk, svět, str. 105: „Tkví to převážně v tomto prvním pohybu, že svět není pouhým korelátem práce, ale rozprostírá se do dálky a časové hloubky, že má v sobě ústřední životní jádro, jádro životního tepla, které není jen přídavkem k jsoucnu toho, co nás obklopuje, nýbrž podmínkou jsoucnosti našeho života.“
Zpětné odkazy: Reflexe 44:Gaston Bachelard Poetika snění Poetika prostoru