Poznámka 23

V textu je výslovně zmíněn Hésiodos, jehož „realismus“ ohledně ctnosti spočívající v pochopení pro ty, kdo horlivě neusilují o dobro, se zdá být nejen přijatelnější než amoralismus Homérův, nýbrž dokonce blízký perspektivě Platóna samého. Ve skutečnosti jde o velice subtilní kritiku básníka, který předkládá rozdvojenou úvahu: „cesta ke špatnosti je hladká, k dobrosti drsná“ (Leg. IV,718e). To je dualismus lidového typu (χαλεπὰ τὰ καλά), který ovšem neuspokojí Platóna, jenž i v Zákonech trvá na hierarchii hodnot a nutnosti absolutního založení mravů.