Poznámka 38
Představa objektivity, založené v řeči, se u Humboldta spojuje s představou vydělování objektů z původně nerozlišeného objektivního pole, kde objekt vyvstává vůči subjektu teprve prostřednictvím jazyka. Takováto souvislost mezi jazykem a objektivitou je naznačena již v textu Über Denken und Sprechen. Zde Humboldt hovoří o tom, že objekt se staví proti subjektu spolu s tím, jak je artikulován tón jazyka; srv. Über Denken und Sprechen, str. 4. V Latium und Hellas je pak tato souvislost popisována v rámci širší úvahy o vztahu myšlení a vnitřního a vnějšího vnímání. Humboldt zde poznamenává, že řeč přivádí „vnější dojmy“ a „vnitřní počitky“ k jasným pojmům. Přitom upozorňuje, že toto „ideální zpracování látky“ je „spojeno vjedno“ s činností reflexe, která proti sobě klade subjekt a objekt; srv. Latium und Hellas, str. 8–9. Právě v tomto kontextu je také explicitně vyloučeno pojetí jazyka jako struktury, která vzniká na základě konvence a díky níž si mohou mluvčí sdělovat již ustavené myšlenkové či zkušenostní obsahy. Připomeňme znovu: Pokud jde o objektivitu jako takovou, jazyku náleží funkce konstitutivní. Srv. tamt., str. 7.