Poznámka 3

KP hovoří na první straně svého článku sice jen o anglosaské etice a k ní především místy odkazuje, na další straně i později však hovoří již o etice současné. Vlastně bychom mohli slovo „současné“ škrtnout a napsat prostě „v etice“, neboť z článku je patrné, že KP je přesvědčena o zanedbanosti tohoto tématu v etice vůbec (výjimkou jsou podle ní publikace M. Martina a K. Beierové, k nimž odkazuje v pozn. 2 na str. 52). Nakonec jí tedy jde o objasnění sebeklamného provinění jakožto zanedbaného tématu naší morální zkušenosti obecně. Důležité je, že svůj záměr realizuje výhradně pomocí interpretace literárního příkladu, a nikoliv prostřednictvím výslovně rozvinuté polemiky s anglosaskými či jinými autory. Z tohoto důvodu se zde jejími průběžnými podpůrnými či kritickými odkazy zvl. k anglosaské literatuře nebudu zabývat, neboť závěry její interpretace jsou sdostatek srozumitelné i bez nich.