Poznámka 53

Připomeňme si zde ostatně vždy důkladného pozorovatele I. Kanta, který vidí největší problém právě v tom, že v empirickém světě nemůže nikdo s jistotou říci, že jedná morálně, neboť „Člověk se v ničem neklame snadněji než v tom, co podporuje jeho dobré mínění o sobě“ (I. Kant, Náboženství v hranicích pouhého rozumu, přel. K. Šprunk, Praha 2013, str. 105), a je tedy ustavičně nakloněn vnitřní lži, že jedná podle mravního zákona, zatímco ve skutečnosti jen upřednostňuje princip sebelásky (tamt., str. 79), takže je morálně zlý. A toto podezření platí i o nejlepším člověku (tamt., str. 71).