Poznámka 31

Někdy vznášená námitka, podle níž není údajný systém nikde zachován jako celek, nýbrž je svévolně konstruován z nesouvisejících materiálů, z čehož vyplývá, že Platón nezastával ani tento, ani vůbec žádný systém, je mimochodem založena na chybných historických předpokladech. Od Aristotela nelze apriorně požadovat představení celkového systému Platónova či nějakého jiného myslitele, protože Aristotelés nikde nevykládá souvisle jako historik, nýbrž všude pouze referuje ad hoc, a přitom neustále vyzvedá jeden určitý aspekt cizího systému podle vůdčího hlediska dané pragmacie a pojednává o něm izolovaně: Tak pojednává v Metafyzice speciálně o problematice arché a úsia, v Etice o problému hodnoty (omezeném na lidskou oblast), ve Fyzice o problému pohybu atd. Moderní bádání je proto povinno vyjít za doxografické aspekty, jež jsou vlivem rozčlenění pragmacií uměle rozděleny, a z úlomků aristotelské polemiky rekonstruovat totalitu hledaného – předsókratovského či akademického – systému. Jelikož jsou mimoto důležité Aristotelovy spisy, zvláště rané, které se vypořádávají s akademickým učením a k nimž se Aristotelés vztahuje v pozdních spisech, jako např. περὶ ἰδεῶν, περὶ φιλοσοφίας a konečně opis Platónova περὶ τἀγαθοῦ, až na malé zbytky ztraceny, zůstává naše znalost aristotelského způsobu referování vůbec fragmentární. Aristotelés dále ve svých polemických referátech přechází nejen to, o čem již pojednával někde jinde, nýbrž rovněž věci, které mohl u svých posluchačů – současníků starších představitelů Akademie, kteří snad mohli být i jejich posluchači – předpokládat jako obecný filosofický vzdělanostní základ; tyto poznatky s akademiky sdílel, nebo na nich byl dokonce závislý, takže mu neposkytovaly žádnou příležitost pro jeho polemiku anebo z daného hlediska nebyly zajímavé. Také z těchto důvodů je tedy chybou chtít z některého jednotlivého spisu dochovaného aristotelského korpusu získat Platónův vnitroakademický systém in toto.