Poznámka 11

Osobně jsem přesvědčen, že některé námitky vznesené Andělským doktorem proti nauce o jediném intelektu se pozdějším heterodoxním autorům podařilo poměrně úspěšně zodpovědět. K tématu tzv. renesančního averroismu srv. J. Hankins, Renesanční filosofie, Praha 2011, str. 55–60, 156–182, 279–309; Tadeáš z Parmy, Quaestiones in Tertium de Anima, vyd. S. Vanni Rovighi, Milano 1961; D. N. Hasse, Averroica secta: Notes on the Formation of Averroist Movements in Four­teenth­-Century Bologna and Renaissance Italy, in: J.-B. Brenet (vyd.), Averroes et les averroïsmes juif et latin: Actes du Colloque International (Textes et Etudes du Moyen Âge, 40), Turnhout – Brepols 2007, str. 307–331; D. N. Hasse, Aufstieg und Niedergang des Averroismus in der Renaissance: Niccolò Tignosi, Agostino Nifo, Francesco Vimercato, in: J. Aertsen – M. Pickavé (vyd.), Herbst des Mittelalters?, Berlin 2004, str. 447–473; D. N. Hasse, The Attraction of Averroism in the Renaissance: Vernia, Achillini, Prassico, in: P. Adamson – H. Balthussen – M. Stone (vyd.), Philosophy, Science, and Exegesis in Greek, Arabic, and Latin Commentaries, London 2004, str. 131–147.