Poznámka 22

K tomuto komplexu křížících se motivů četby a jejích výsledků podstatně náleží Jacobiho odmítnutí každé pouze vnější reflexe o nějakém stanovisku: „U mne šlo o to: ne udělat opačné tvrzení nesmyslným, nýbrž udělat je rozumným. Musil jsem důvod omylu odhalit v dobré hlavě a dokázat se natolik vpravit do způsobu myšlení mýlícího se, že jsem byl s to mýlit se s ním a sympatizovat s jeho přesvědčením.“ (II, 186) Tento postup, odlišnou pozici neoslabovat, nýbrž ukázat v její síle, sledoval ostatně Jacobi i ve svých románech. Vždy to také vedlo ke sporům o jeho vlastní pozici.