Poznámka 12

Sonet Mallarmého, vedle něhož stavím nepodařenou německou parafrázi, zní:

Salut
Rien, cette écume, vierge vers
A ne désigner que la coupe;

Telle loin se noie une troupe
De sirènes mainte à l’envers.
Nous naviguons, ô mes divers

Amis, moi déjà sur la poupe
Vous l’avant fastueux qui coupe
Le flot de foudres et d’hivers;
Une ivresse belle m’engage
Sans craindre même son tangage
De porter debout ce salut

Solitude, récif, étoile
A n’importe ce qui valut
Le blanc souci de notre toile. Gruss
Nichts, dieser Schaum, unschludiger Vers
Grad nur den Rand des Kelches zu zeichnen;

In weiter Ferne taucht eine Schar
Von Sirenen, meist abgewandt.
Wir fahren dahin, meine so ungleichen

Freunde – ich schon am Heck
Ihr vorn am stolzen Bug, der schneidet
Die Flut der Schläge und der Stürme.
Eine schöne Berauschtheit läßt mich
Ohne selbst ihr Schwanken zu scheuen
Stehend zu entbieten als Gruß

Einsamkheit, Klippe, Stern
Mag sein was immer es sei
Wohin der Sorge blankes Segel uns führt.

P. Forget, vydavatel sborníku Text und Interpretation, München 1984, cituje k tomu na str. 50 knihu U. Japp, Hermeneutik, München 1977, str. 80 nn. Jsou tam rozlišeny tři roviny (s odvoláním na Rastiera); „nasycená analýza“ je tu dovedena do extrému, salut se už nechápe jako pozdrav, nýbrž také jako záchrana (récif!) a bílá starost jako papír, který se nikde v textu nevyskytuje, ani v sebevztažném vierge vers. To je metoda bez pravdy.

[Český překlad Oty Nechutové jsme našli v knize: Stéphana Mallarmé, Souhlas noci, uspořádal J. Tomeš, Praha 1977, str. 39:

Přípitek

mě k podobenství svádí;
tak hejno sirén mořem pádí
a potápí se naznak v něm.

Ó přátelé, náš pestrý sněm
má stále plout, já smířen zádí,
vy hrdá příď, jíž čelí mládí
ledům i hromům nad stěžněm.
že neohrožen kymácením,
přípitkem zdravím vestoje

vše, buď to cokoli, v čem číhá
– samotu, hvězdy, příboje –
na naši plachtu šedá tíha.

vy hrdá příď, jíž čelí mládí#

Pozn. překl.]