Poznámka 56

Platón v Timaiovi (43a nn.) popisuje vznik smrtelného živoka takto: „Vypůjčovali si (jeho tvůrci – synové Démiurga) od světa částice ohně i země a vody i vzduchu, s podmínkou, že budou zpět vráceny [srv. Anaximdr. B 1], pak je brali a spojovali v jeden celek […] tvoříce tak ze všeho jednotlivá těla, a do těla se stálým přílivem i odlivem vložili kruhovité pohyby nesmrtelné duše. Ty pak byvše vloženy do velikého proudu (εἰς ποταμόν)“ (překl. F. Novotného). Platónovo pojetí duše je velmi odlišné od Hérakleitova, který nedělá striktní rozdíl mezi duší a tělem. Duše se proto nemusí (a ani nemůže) živit vodami živlových řek, neboť je podle Platóna nesmrtelná (a tedy božská) a je do těla zvenčí na určitou dobu vložena. Živí se však jimi sám živok: „Neboť jakkoli byl velký proud, který svým přílivem i odlivem poskytoval mu potravy.“ (Tim. 43b5) Mansfeld to považuje za Hérakleitovu teorii (viz jeho rozbor v J. Mansfeld, Heraclitus on the Psychology and Physiology of Sleep and on Rivers, str. 22–23). Jako další paralelu uvádí Empedokleův zlomek B 105 (viz tamt.).