Poznámka 6

Odloučenost nepřijímá nic z toho, co má nějaké určení a identitu „já“. Jako negace veškerého určení je tedy odloučenost nic, stejně jako Bůh jako negace veškerého určení je nic. V tomto nic, kterým je odloučenost, mizí každá stvořená jinakost, to jest veškerá diference, která charakterizuje stvořené věci. „Něco“ může být přijímáno jen do „něčeho“ (tzn. „podmíněné a určené“ je přijímáno jiným „podmíněným a určeným“), avšak pouze nic může být přijato Ničím. Znamená to tedy, že odloučený/oproštěný duch (srdce, mysl) se má stát ničím co do vlastní podmíněnosti a určenosti a má být holou, čirou otevřeností vůči Božímu působení. Srv. sv. Jan od Kříže, Výstup na horu Karmel, a titulní vyobrazení Cesty ničeho na horu Nic.