Poznámka 30

T. Hobbes, Leviathan, XXIX, 311. Hood se domnívá, že: „the commonwealth must be based upon obligation of conscience“. Hobbes však zcela zřetelně připomíná, že to, co nazýváme svědomím, je pouze jeden ze způsobů uvažování (Elements of Law, II, VIII, 5) a jako takový může být mylný. Dále uvádí, že občan může jednat v rozporu se svým svědomím, pokud je poslušen suverénovi, neboť v tomto případě je zákon veřejným svědomím a musí být jako zákon respektován. Co se týče křesťanského státu, jeho hlavním cílem je ukázat, že není rozporu mezi učením Písma a poslušností suverénovi (Elements of Law, II, VIII, 11), kterou ostatně hlásá svatý Pavel (Elements of Law, VI, 4). Tento soulad je o to snazší, že oblast svědomí je odlišná od oblasti zákona, která se dotýká pouze slov a vnějších činů člověka: „no human law is intended to oblige the conscience of a man, but their actions only [žádný lidský zákon nesměřuje k zavázení svědomí člověka, ale pouze jeho jednání] (Elements of Law, II, VIII, 3, a De cive, IV, 24). Na základě tohoto důležitého principu (neboť podporuje erastianismus a jeho učení o toleranci) vidíme, že není možné, aby svědomí zavazovalo k poslušnosti k zákonům, které nezavazují svědomí. Výjimkou jsou lidé, kteří věří v Písmo podle svatého Pavla. Jedná se však vždy pouze o ojedinělé případy a svědomí není pro Hobbese nikdy principem universálního politického závazku. Avšak Hood by si přál, aby tomu bylo jinak.