Poznámka 22

Na počátku Timaiova výkladu se dozvídáme, že demiurg nalezl viditelný svět v neuspořádaném pohybu a uspořádal jej (Tim. 30a2–6); a jelikož ten, kdo je nejlepší, musí konat jen nejkrásnější věci, a jelikož viditelné věci ponechané bez mysli budou vždy méně krásné než ty, které mysl mají, opatřil světu mysl, což bylo ovšem možné jen prostřednictvím duše (Tim. 30a6–c2). Zde jsou zřetelně odděleny dvě úrovně demiurgovy tvorby, které lze ztotožnit se vznikem z nutnosti (po uspořádání chóry) a vznikem z rozumu. Stejným způsobem lze interpretovat popis z počátku výkladu kooperace rozumu a nutnosti, kde bůh nejprve vkládá symetrii a analogii do věcí, které jsou neuspořádané (Tim. 69b2–c2), čímž si připravuje nutnou příčinu, tj. materiál, který pak používá při tvorbě soběstačného a dokonalého boha, v němž ovšem to, co je dobré, zejména nesmrtelné duše, vytváří sám (Tim. 68e6–7).