Poznámka 121

Analýzu Empedokleovy psychologie jsem do tohoto článku z úsporných důvodů nemohl začlenit. Odkazuji proto na skvělý Kahnův článek (C. H. Kahn, Religion and Natural Philosophy in Empedocles᾿ Doctrine of the Soul, in: Archiv für Geschichte der Philosophie, 52, 1960, str. 3–35), ve kterém autor přesvědčivě ukazuje, že mezi tělesnými a mentálními aspekty není u Empedoklea vedeno žádné jasné dělení, a pokud budeme na tomto rozdělení trvat, pak je třeba považovat oba aspekty za systematicky paralelní. Myšlení je směsí různých psychických mohutností, které jsou na fyzikální úrovni pojmenovány jako čtyři kořeny, na úrovni mentální můžeme mluvit o čtyřech smyslech. Duše v „psychologickém“ smyslu pak nebude žádnou singulární mocností, ale jakožto složenina se bude neustále proměňovat s ohledem na změny poměru směsi jednotlivých psychických mohutností. Neustále se měnící poměr směsi čtyř kořenů se proto na jedné straně projevuje jako naše fyzická přirozenost (fysis), a na straně druhé jako psychická přirozenost, která může být nazvána éthos nebo noéma. Duše jakožto poměr psychických aspektů čtyř kořenů se proto nejenom v okamžiku smrti rozpadá na jednotlivé komponenty, ale musí se také proměňovat, jak říká Kahn, „s každým soustem jídla, stejně jako v každém aktu učení a zapomínání“.