Poznámka 38

Seneca (Ep. XLVII,18) i Epiktétos (Diss. IV,I,33–39) jsou navzdory svému přesvědčení o rovnosti lidí rozhodní odpůrci osvobození otroků. Také osvícenství – přes deklarovaný universalismus – zůstává ve vztahu k praxi otroctví někde mezi lhostejným pragmatismem a těžko skrývaným rasismem. Viz J. Locke, Druhé pojednání o vládě, Praha 1992, IV,22–24, VII,85; Ch.-L. de S. Montesquieu, O duchu zákonů, Praha 1947, XV,7; I. Kant, Metaphysik der Sitten, VI, Berlin 1968 (Akademie Textausgabe), str. 330, ř. 3–10. Srv. argument jižanských obhájců otroctví, kteří poukazovali na rozdíl mezi „žebráckým“ či „hladovým“ otroctvím svobodných dělníků na „osvícenském“ Severu a „otcovským“ otroctvím na Jihu. P. Garnsey, Ideas of Slavery from Aristotle to Augustine, str. 6; P. A. Brunt, Aristotle and Slavery, str. 348.