Poznámka 4

Gellnerův vztah k pramenům je ostentativně nedbalý. Mluví s posměchem o „zdánlivě nekonečném proudu Witgensteinových posmrtných publikací“ (třebaže jeho vlastní sebrané spisy jsou neméně rozsáhlé; a to nežil o mnoho déle než Wittgenstein) a svá interpretační tvrzení téměř nedokládá (v textu knihy se objeví šest citací z Traktátu [číslo nesrovnatelné s kapitolami o Malinowském] a žádná z některého z pozdních děl), svou výchozí tezi o dichotomické povaze Wittgensteinova díla nicméně s vážnou tváří opře o jediný „doklad“, a to z Malcolmových životopisných vzpomínek na Wittgensteina (Malcolmovu reprodukci jednoho Wittgensteinova ústního sdělení).