Poznámka 20

Je pravda, že v Quinových raných pracích z přelomu čtyřicátých a padesátých let (např. Dvě dogmata empirismu či O tom, co je) lze najít fenomenalisticky zabarvená tvrzení. Quine nikdy nevěřil na carnapovský pokus o fenomenalistickou redukci vědy, ale přesto byl v uvedeném období nakloněn názoru, že fenomenalismus je přísně vzato správným epistemologickým postojem a že fyzické objekty jsou jen velmi užitečné teoretické výtvory. Velmi záhy – zhruba v polovině padesátých let – si však uvědomil, že čistý jazyk smyslových dat ani není možné zkonstruovat, protože řeč o tom, co pozorujeme, se neobejde bez neustálého odkazování na fyzické objekty (viz W. V. Quine, Posits and Reality, in: The Ways of Paradox and Other Essays, str. 253). A navíc postulováním prostředníků mezi naší myslí a světem ve formě smyslových dat naprosto nic nezískáme. Slovník smyslových dat nemůže slovník fyzických předmětů (existujících nezávisle na nás v časoprostoru) ani plně nahradit ani doplnit něčím podstatným. Quine jako empirista tedy hodlá nadále respektovat fakt, že o fyzických předmětech se dozvídáme prostřednictvím stimulací vnějších smyslových receptorů, ale odmítá fenomenalistické výrazivo, typické pro období logického empirismu.