Poznámka 27

S jistou mírou přesvědčivosti lze zpochybnit pouze Sextovo svědectví, kde se také mluví o přitakání lektu, což však v daném kontextu může být konstrukce Arkesilaovy kritiky, jak dokazují J.-B. Gourinat (Les stoïciens et l’âme, str. 65–66), a A.-M. Ioppolo (Presentation and Assent. A Physical and Cognitive Problem in Early Stoicism, in: The Classical Quarterly, 40, 1990, str. 440). Argumentace proti Stobaiovu svědectví, kterou rozpracoval M. Frede, je nepřesvědčivá, nakolik stojí na přesvědčení, že jednomu lektu může odpovídat více představ: různí lidé se liší tím, že přitakávají různě kvalitním představám, jež nicméně mohou být spojeny s týmž lektem; připustíme-li přitakání lektu, nebudeme schopni vysvětlit rozdíl mezi mudrcem a obyčejným člověkem, a vposled ani mezi plně racionální a emocionální reakcí – argumentuje M. Frede. (The Stoic Doctrine of the Affections of the Soul, in: M. Schofield – G. Striker [vyd.], The Norms of Nature, Cambridge 1986, str. 104–106; M. Frede The Stoic Conception of Reason, in: K. J. Boudouris [vyd.], Hellenistic Philosophy, Athens 1994, str. 61). Ve skutečnosti však není důvod se domnívat, že představa v sobě kromě své tělesnosti má něco, co by nebylo možné vypovědět, a to i v případě, kdy se toto vyjádřitelné aktuálně nevyjadřuje.