Poznámka 53

Skutečnost, že jde o volnější interpretaci, je zjevná z Gelliova úvodního: „avšak obecně, vše, co o tom Chrysippos napsal, vyznívá asi v tomto smyslu (huiuscemodi)…“ (Noctes Att. VII,2,9). Nakonec ovšem Gellius věc nijak neprojasňuje. Používá totiž obratů jako necessitas fati, impetus consiliorum, o nichž se lze pouze dohadovat, čemu by mohly odpovídat v původní nauce. To platí především o pojmu voluntas, jenž má být vedle ingenium animorum determinujícím prvkem jednání. Je s podivem, že tento (vůči původní doktríně anachronický) pojem je interprety, kteří z Gelliovy pasáže činí rámec stoického argumentu, mlčky přecházen, zvláště když v něm lze rozpoznat Gelliovu snahu zachytit neurčenost přitakání, která ovšem celý přehledný kausální model duševního pohybu silně zpochybňuje.