Poznámka 2

Kompletní výčet by samozřejmě musel být mnohem rozsáhlejší. Pokusme se jej zde alespoň načrtnout. Naše úvaha se zaměřuje na Kantovu polemiku s Leibnizem a dalšími zastánci racionalistické metafyziky; stranou naopak zůstává polemika s Humovým radikálním empirismem (a také Descartovou metodikou introspekce), a to v jejích dvou hlavních aspektech: (a) otázka konstituce trvajících předmětů z pomíjivých dojmů, (b) otázka možnosti apriorního, nutného poznání (nezávislého na indukci).##K otázce (a) dodejme: Po svém „probuzení z dogmatického spánku“ považuje Kant za svou povinnost objasnit úběžné aliquid (k termínu viz níže, str. 30) nejen v jeho konstitutivní roli, tedy tak, jak de facto vždy funguje, ale také v jeho fundačních souvislostech, tj. závazně prokázat jeho přesnou pozici v hierarchii kognitivních funkcí. Podle Kantova mínění je funkce úběžného aliquid vposledku fundována v prostorovosti vnějšího smyslu. Důvody pro tento vztah fundace (a sama pociťovaná povinnost je hledat) vytvářejí jeden problémový okruh, který zde necháváme stranou.##K otázce (b) dodejme: Prostorovost vnějšího smyslu stojí podle Kanta vůči matérii smyslového vnímání v kontrastu, který lze vposledku převést na protiklad nutné – nahodilé, spontánní – receptivní. Jelikož je funkce úběžného aliquid s prostorovostí vnějšího smyslu fundačně spjata, mají pro ni i tato Kantova filosofémata jisté důsledky. Ponecháváme-li je stranou, odsouváme tím také celou problematiku ideality času a prostoru – v souvislosti s níž se u Kanta obrat „věc sama o sobě“ samozřejmě velmi často vyskytuje.##Pokud jde o přechod od „konstitutivního“ k „fundačnímu“ popisu úběžného aliquid, klíčovou roli zde hraje Kantův projekt „vyvrácení idealismu“, jehož vývoj nejen mezi 1. a 2. vydáním Kritiky čistého rozumu, ale i v důležitých rukopisných reflexích sleduje P. Guyer, Kant’s Intentions in the Refutation of Idealism, in: The Philosophical Review, 92, 1983, str. 329–383 (odpovídá IV. části autorovy monografie Kant and the Claims of Knowledge, Cambridge – New York 1987, str. 279–329).