Poznámka 10
Domnívám se, že důvod, proč vztahu části a celku věnoval Husserl samostatný text, je jednak skutečně věcný, a ten je tématem mé studie, jednak psychologický, který si tu v poznámce pod čarou dovolím nastínit. Husserl, který v době publikování Logických zkoumání nebyl širší veřejnosti vůbec znám, prožíval určité zklamání z recepce jisté speciální části své mereologické nauky. Ve své Filosofii aritmetiky vydané v roce 1891 totiž věnoval značné úsilí výkladu psychologické možnosti předpredikativní (tj. explicitní kategoriální pojetí předcházející) kolekce smyslových jednotek ve smyslovou jednotu mnohosti (např. když se podíváme na oblohu a vidíme hejno kachen, aniž bychom v kolektivním pojímání explicitně procházeli každou jednu kachnu z hejna). Analýzou takových případů přitom vykázal existenci nesamostatných smyslově vnímatelných částí, které jsou fundovány v samostatných smyslových částech. Tyto části celku pojmenoval Husserl momenty jednoty (Einheitsmomente). Samostatně tak objevil a definoval to, co ve stejném roce pojmenoval ve svém krátkém článku Christian von Ehrenfels tvarové kvality (Gestaltqualitäten). Zatímco Ehrenfelsovi se však za tento objev dostalo uznání a pojem tvarových kvalit vstoupil do dějin psychologie, Husserlovu Filosofii aritmetiky vinou malé atraktivity jejího tématu téměř nikdo nečetl. Husserlovo „současné“ prvenství tak zůstalo zcela nepovšimnuto (dodnes je neznají ani speciální psychologické slovníky), což Husserl i později těžce nesl (viz poznámku v druhém vydání LU, III, § 23, B 289).