Poznámka 18

Hegel právě proti Schellingovi ukazuje, že lze zkoumat pouze, „jak absolutno vstupuje do myslícího vědění a do vyslovování tohoto vědění“; HW III, str. 73 (TWA 5, str. 78). Předmětem „vědy o logice“ je absolutno ještě před jeho zvnějšněním v přírodě – Hegel je nazývá „logičnem“, příležitostně také „dialektičnem“; jejím cílem je rozvinout a odůvodnit formy možné řeči o absolutnu. „Věda o logice“ však nesmí být s absolutnem v podobě „logična“, které je jejím předmětem, zaměňována. Existuje zde rozdíl, který odpovídá rozdílu mezi přírodou a filosofií přírody. Problémům, které se zde naskýtají, nelze čelit tak, že podpoříme rozvrh metalogiky, kterou by bylo možné přiřadit k Hegelovělogice. Konstrukce metastupňů je sice možná a přípustná, jako výsledek jednoduché formální reflexe však jen málo přispěje k pochopení věci. Pracuje-li se s těmito formami reflexe, pak obtíže s Hegelovým textem nenastávají proto, že by daný objektivní stupeň nebyl dosud rozvinut prostřednictvím nějakého metastupně, nýbrž obráceně právě proto, že v tomto textu lze již uchopit nějaký metastupeň, k němuž musí být teprve nalezen odpovídající objektivní stupeň.