Poznámka 41

Interpretovat Sextovu poněkud temnou zmínku o druhém důvodu neklidu při dosažení domnělých dober – totiž nadměrné a nerozumné vzrušení – je obtížné. Sekundární literatura se interpretaci tohoto nejasného momentu Sextovy úvahy vyhýbá a zohledňuje pouze důvod výše uvedený. V intencích předchozího výkladu bychom tento důvod mohli pochopit jako jistý zvláštní způsob nespokojenosti s dosaženým stavem. Neuměřené vzrušení je stav vznikající z vědomí, že již nejsem v onom špatném stavu, a ten proto není důsledkem stavu aktuálního, nýbrž důsledkem vědomí změny ve stav aktuální. Tento stav přemrštěného vzrušení tak paradoxně ukazuje na nesamostatnost, a tedy nedokonalost stavu aktuálního. Neuměřené vzrušení ukazuje, že aktuální stav závisí na stavu, z něhož vzešel, a není bez svého protikladu ani žádoucí – neuměřené vzrušení je znakem toho, že nám aktuální stav nestačí, že bychom pouze s ním nebyli spokojeni, jeho hodnota totiž tkví v přechodu z opačného stavu. Stav nadměrného vzrušení tak má stejnou strukturu jako stav strachování se o nabytá dobra a tvoří k němu komplement – oba stavy poukazují k něčemu, čím samy nejsou, a jsou jen tak, že k něčemu jinému poukazují: první tím, že tematizuje přechod od negativního stavu ke stavu aktuálnímu, druhý tím, že tematizuje přechod opačný. Kdybychom chtěli jít v této úvaze ještě o krok dále, mohli bychom dokonce tvrdit, že strachování se o aktuální stav vyrůstá z touhy po nadměrném vzrušení – nadměrné vzrušení je totiž vázáno na pocit vymanění se z předchozího stavu a ono strachování se o aktuální stav je cestou, jak stále obnovovat pocit vyvázání se z předchozího stavu.