Poznámka 13

Slovo ψυχή se objevuje u Empedoklea jen jednou v DK 31 B 138 („vyčerpav mečem duši“ [χαλκῷ ἀπὸ ψυχὴν ἀρύσας]), popisujícím pravděpodobně zabití obětního zvířete, přičemž slovo duše tu podle všeho označuje životní sílu, která je z něj během oběti násilím vypuzena. Podobný význam má přitom výraz θυμός i v B 128 a 137 ve stejném kontextu násilného obětování či vůbec zabíjení, které Empedoklés rozhodně odmítá. Bylo by však ukvapené se domnívat, že by Empedoklés nepřipouštěl reinkarnaci lidské duše, která by tak musela být něco jiného než převtělující se daimón. Jednak se i ten objevuje v souvislosti s převtělováním v zachovaných zlomcích jen jednou (jinde je to Empedoklés sám či „vědoucí muž“, o kom se v této souvislosti mluví), jednak je to právě nauka o reinkarnaci, která vede Empedoklea k odsouzení zabíjení živých bytostí, při němž je „vyrvána“ ψυχή či θυμός z těla. Θυμός, který má zřejmě podobnou funkci jako ψυχή, lze pak podle B 145 poskvrnit špatným životem. Nejpravděpodobnější se tedy zdá být závěr, že daimón je jen jiné jméno pro reinkarnující se duši či θυμός, jinak primárně chápané jako životní síla.