Poznámka 20

Klíčový je přitom Filolaův zlomek DK 44 B 14 (srv. Platón, Gorg. 493a n.; Crat. 400c), podle nějž „duše (ψυχά) je za trest svázána s tělem (τῷ σώματι) a pohřbena v něm jako v hrobě (ἐν σάματι)“, a B 13, v němž je popisováno rozmístění jednotlivých lidských duševních a tělesných schopností. Duše (ψυχά) je zde spolu s vnímáním (αἴσθησις) spojena se srdcem (καρδία) a prohlášena za vlastní všem živočichům (ζῶον), na rozdíl např. od rozumu (νόος), který sídlí v hlavě a přináleží pouze člověku. Huffman ve svém komentáři ad loc., str. 404–406, na základě filologických argumentů reviduje starší názory předchozích učenců vyslovujících se v neprospěch pravosti tohoto zlomku. Sám jej však rovněž nakonec jako pravý nepřijímá proto, že považuje užití slova duše v něm za neslučitelné se zlomkem B 13, který považuje za zcela jistě pravý. Takto vyostřený závěr není ovšem nutný – není přinejmenším zřejmé, proč by duše z B 14 musela být „a comprehensive term embracing all the psychological faculties“, na rozdíl od užšího pojetí duše sídlící podle B 13 v srdci, která je vlastní každému živočichu a je spojena s vnímáním. Může být docela dobře, podobně jako v B 14, pojata úzce coby životní síla, která je odlišná od νόος a která se převtěluje.