Poznámka 41

Další autor, který by mohl přicházet do úvahy jako původce rozlišení mezi tělesným a netělesným je Parmenidés. I u něj však podle všeho rozumem poznatelný svět neměnného bytí, stojící oproti proměňujícímu a klamavému světu smyslů, je jen skutečným základem veškeré, toliko zdánlivé změny. Ačkoli jsou tedy oba světy poznávány či vnímány různým způsobem, jsou ve skutečnosti totožné. Je např. příznačné, jak jeho zlomek DK 28 B 7/8 přechází, počínaje veršem 42, plynule od ontologie ke kosmologii, přičemž kosmos se tak jako celek všeho stává jakýmsi spojujícím momentem mezi oběma Parmenidovými světy. Stejně tak máme u Simplikia dochované Eudémovy poznámky o tom, že Parmenidovo bytí bylo vykládáno kosmologicky jako svět, srv. Simplikios, In Arist. Phys. 133,21–29, 142,28–143,8 (= Eudémos, zl. 44, 45). K Eudémově interpretaci Parmenida srv. Simplikios, In Arist. Phys. 115,16–116,5, 138,29–139,3 (= Eudémos, zl. 43, 37a). (Za upozornění děkuji T. Drvotovi.) Nepřítomnost transcendentního, od našeho kosmu odlišného světa platí v zásadě i pro atomisty, podle nichž a nikoli podle Platóna je tedy patrně třeba Parmenida vykládat, srv. pozn. 43. Anaxagorův νοῦς nelze také považovat za cosi netělesného a od ostatních věcí odlišného – v DK 59 B 12 je např. nazván „nejjemnější a nejčistší ze všech věcí“, ostrá hranice mezi ním a jimi se tedy nezdá být přítomna (srv. rovněž Platónovu kritiku Anaxagory ve Faidónovi [97b–98b], kde Sókratés nakonec zjišťuje, že νοῦς není na rozdíl od idejí dostatečnou příčinou vysvětlující povahu světa).