Poznámka 5

Homér, Od. XI. Jedinou výjimkou mezi mrtvými je duše Teiresia, jemuž i po smrti Persefoné darovala φρένες a νόος (Od. X,492–495), a proto také Odyssea na rozdíl od ostatních duší pozná a osloví ještě předtím, než se napije krve (XI,90–96, contra 139–153, 390). Jak se však zdá, neznamená to, že duše v Hádu nemají přece jen jakýsi myšlenkový a emocionální život, neboť si přinejmenším stále pamatují minulé děje na zemi a v podsvětí provozují určité činnosti (např. 488–491, 568–575). Pokud by tomu tak nebylo, postrádaly by jakýkoli smysl podsvětní tresty (576–600) a odměny (601–604). Duše tedy nejsou zbaveny vědomí, avšak s výjimkou Teiresia (100–137), který je nadán věšteckou schopností symbolizovanou zmíněnými tělesnými orgány i v podsvětí, nevědí již, co se dále na zemi děje (155–162, 492–503). Na svou předchozí existenci pouze vzpomínají (181–203, 405–434, 553–562) a jsou nazývány „přízraky“, εἴδωλα, v pozdější řečtině příznačně „obrazy“, či σκίαι, „stíny“. Můžeme tedy uzavřít, že jakmile se lidská duše na pohřební hranici zcela odpoutá od svého těla (218–222), což je nutné pro její vstup do Hádu (Il. XXIII,62–104), ztrácí zcela kontakt s tímto světem, který může být obnoven, smísí-li se opět s tělesností v podobě krve. To však neznamená, že nemá své „stínové“ vědomí a cítění, jejichž podoba je ovšem, jak se zdá, do značné míry určena jejím předchozím životem.