Poznámka 8

„Šamanský“ původ myšlenky převtělování („šamanský“ ovšem v poněkud přeneseném a posunutém slova smyslu) hájí zejména E. R. Dodds, Řekové a iracionálno, přel. O. Prokop, Praha 2000, str. 137–177, v návaznosti na: K. Meuli, Scythica, in: Hermes, 70, 1935, str. 121–176; a W. Burkert ve své zásadní knize o pythagorejcích (srv. pozn. 18 níže). Proti této teorii vystoupil např. Ch. H. Kahn ve svém článku věnovaném Empedokleovi (Religion and Natural Philosophy in Empedocles’ Doctrine of the Soul, in: Archiv für Geschichte der Philosophie, 42, 1969, str. 3–35, dodatek Empedocles among the Shamans, str. 30–35, přetištěno bez dodatku in: A. P. D. Mourelatos (vyd.), The Pre-Socratics, New York 1974, srv. pozn. 17 níže) a ve své knize o pythagorejcích (srv. pozn. 18 níže), kde naopak upozorňuje, že nauku o převtělování lze v této době nalézt pouze v Indii v Upanišadách, např. Brhadáranjakópanišad (přičemž se mu podle jeho slov podařilo získat na svou stranu i W. Burkerta, tamt., pozn. 36). Tento výklad však naráží na tu potíž, že původ reinkarnace je v Indii přinejmenším stejně záhadný jako v Řecku, jak např. tvrdí i D. Zbavitel v předmluvě ke svému překladu Upanišad (Praha 2004, str. 12): „Odkud se tyto nové názory vzaly, nevíme a patrně se ani s jistotou nikdy nedozvíme.“ Kromě toho není zcela jasné, jak mohlo nové učení překonat celou perskou říši, aniž by po sobě zanechalo větší stopu, a vedle severního Řecka se masověji rozšířit, a to i v lidové podobě, především v jižní Itálii, na Sicílii a na Krétě. Ch. H. Kahn by patrně odpověděl (tamt.), že reinkarnaci přinesl do Řecka ze své mytické cesty do Indie osobně Pythagoras, takový závěr je však přirozeně krajně nejistý. Pokud by bylo nutné volit mezi oběma navrženými vysvětleními, je „šamanské“ vysvětlení původu nauky o převtělování duše, pokud je podáno v umírněné podobě, přeci jen vposledku přesvědčivější. Jak se však zdá, je lepší se v této otázce zdržet soudu.