Poznámka 24

Z některých formulací by se mohlo zdát, že Sartre postihuje problém nepředvídatelných složek budoucí situace, a speciálně problém nepředvídatelnosti jednání subjektu (a tedy i subjektu jako takového) v budoucnosti, o nějž nám zde běží: „Přesto jsem už i já sám v tomto budoucnu… a v tomto smyslu je tu již vztah mezi mým budoucím a mým přítomným bytím. Do samého nitra tohoto vztahu se však vloudila nicota: nejsem ten, kým budu. Nejsem jím především proto, že mne od něho odděluje čas. Za druhé nejsem, protože to, co jsem, není základem toho, co budu. Posléze pak z důvodu, že žádné nyní existující bytí nedokáže přísně určit, co budu“; viz J.-P. Sartre, Bytí a nicota, str. 70. Tato nepředvídatelnost je však u Sartra vposled redukována na principiální nejistotu, zda určitá možnost mého jednání, kterou rozvrhuji do budoucnosti, bude či nebude skutečně vykonána.