Poznámka 3

Různé „mody mínění“ neboli „kvality“ intencionálních aktů u Husserla označují charakter kladení či způsob, jímž se určité akty mohou vztahovat k jednomu a témuž předmětu. Srv. E. Husserl, Logische Untersuchungen, II,1, V § 20, str. 412. K intencionálnímu předmětu se tedy lze vztahovat nejen v soudu, ale například i v otázce, pochybnosti, a zejména v nekognitivních emotivních či volních aktech. Husserl to vyjadřuje i tak, že emotivní či volní akty mají komplexní povahu a jsou tzv. „fundované“ v kognitivních intencionálních aktech (v modalitě doxické víry), resp. v objektivujících aktech s jednočlennou kvalitou. Srv. E. Husserl, Logische Untersuchungen, II,1, V § 41–42, str. 493–497; Ideen zu einer reinen Phänomenologie und phänomenologischen Philosophie, I, § 37 a § 116 (česky: Ideje k čisté fenomenologii a fenomenologické filosofii, přel. A. Rettová – P. Urban, Praha 2004, str. 78, 240). K pojmu „kvality“ intencionálních aktů u Husserla srv. též R. Bernet – I. Kern – E. Marbach, Úvod do myšlení Edmunda Husserla, str. 108–109. V případě vztahování subjektu k budoucnosti bychom jako základní „objektivující akt“ mohli chápat teoretický soud v modu predikce budoucích událostí, popř. anticipaci budoucí situace v představivosti, která je patrně zcela elementární formou reprezentace ještě ne-jsoucí budoucnosti, a která navíc bezprostřední sugestivní silou působí na vůli. Otázkou však je, zda při analýze intencionálních aktů vztažených k budoucnosti obstojí jednoduchá představa, že „fundující“ jsou právě kognitivní „objektivující akty“. Zejména okolnosti, že reprezentace budoucích „předmětů“ prostřednictvím imaginace je nezřídka již sama projevem skryté touhy či chtění a že predikce budoucích událostí je obvykle zasazena do služeb rozvrhu, naznačují, že kognitivní akty lze v tomto případě jen stěží chápat jako jednoznačně fundující ostatní mody intencionálních aktů.