Poznámka 19

D. von Hildebrand, Ethik, str. 208 n. Souzení, pochybování či přesvědčení patří podle autora k „teoretickým odpovědím“, a nikoli ke kognitivním aktům, protože se jedná o akty, v nichž subjekt zaujímá k předmětu (teoretické) stanovisko, což je jeho specifickým výkonem. Na tom nic nemění skutečnost, že toto stanovisko je většinou motivováno vědomím předmětu (určitý předmět se subjektu jeví jako tak či onak utvářený, určitý stav světa se mu jeví jako existující atd.). I v tomto případě kognitivní akt, v němž je stav světa (Sachverhalt) dán, funduje patřičnou „odpověď“, tj. přesvědčení, či pochybnost o existenci tohoto stavu světa, popř. soud, jenž existenci tohoto stavu světa tvrdí atd.