Poznámka 51

To, co je z dosud nenarozeného dítěte fenomenálně dáno, rozhodně nestačí na to, aby se rodičům mohla jedinečná a neopakovatelná osoba jejich dítěte ukázat natolik, aby umožnila lásku ve smyslu „odpovědi“. Fenomenální danost se v tomto případě omezuje na pohyby dítěte uvnitř dělohy, které navíc cítí jen matka, případně na několik obrázků z „ultrazvuku“. Rovněž v případě novorozeněte a snad i batolete lze jen stěží hovořit o existenci, a tudíž také o možné danosti, o jedinečné a individuální hodnotě lidské osoby. V případě lásky k zemřelému lze z autorovy perspektivy říci, že i když „celková krása“ milované osoby není v tomto případě již aktuálně dána, byla dána v minulosti a je v paměti uchovávána, takže se, byť v modifikované podobě, může udržovat i po smrti milovaného.