Poznámka 8

Pro úplnost uveďme ještě další možné „mísení“, které Hadot uvádí: „Zatímco vědec koná pokus, jeho tělo navzdory kopernikánskému obratu vnímá zemi jako pevný a nehybný opěrný bod a vědec sám se možná v roztržitosti zahledí na ,zapadající‘ slunce.“ (104) Zůstává však zcela temné, co se přesně míní tvrzením, že „tělo vnímá“ zemi jako pevný bod, zatímco vědec by díky kopernikánskému obratu měl vědět, jak se věci „skutečně“ mají. A naznačené přesvědčení, že pohled na „zapadající“ slunce je přece v nějakém smyslu pohledem vědce, není o nic jasnější (co přesně znamená ona zmiňovaná vědcova „roztržitost“?). Spíš než spekulovat nad zkratkovitým vyjádřením bude patrně vhodnější tyto otázky – vzhledem k hlavnímu směru Hadotova výkladu ostatně marginální – ponechat stranou.