Poznámka 71

Nelze proto souhlasit s tvrzením Waltera Jaeschka, který píše: „Představu jednoty božské a lidské přirozenosti by bylo třeba principiálně odmítnout potud, pokud je tradiční nelutherská christologie rozvržena ve smyslu nauky o dvou přirozenostech, která je obsažena v Chalcedonense“ (W. Jaeschke, Die Vernunft in der Religion. Studien zur Grundlegung der Religionsphilosophie Hegels, Stuttgart 1986, str. 344). Uvedené tvrzení sugeruje, že lutherská christologie je v rozporu s christologií rozvinutou na základě chalkédónského vyznání. Není pochyb o tom, že Hegel přejímá mnohé prvky z lutherské christologie. Je však patrné, že tyto myšlenky modifikuje, a to přinejmenším v otázce jednoty dvou přirozeností. Lutherská nauka o communicatio totiž obsahuje reziduum myšlenky substanciality a jednotu dvou přirozeností objasňuje pomocí myšlenkového modelu agregátu. Navzdory tomu se lutherská i Hegelova spekulativní christologie pohybují na půdorysu narýsovaném chalkédónským vyznáním.