Poznámka 13

Každé určení, které bychom chtěli k tomuto základu připojit, je okamžitě rozporné – nikoli ve smyslu plodné rozpornosti vlastní lidskému vědomí, nýbrž ve smyslu tíživé rozpornosti náležející nekonsistentním pojmům. Rozpory svého života mám právo zkoumat jako cosi krajního a pravdivého, protože s nimi mám – jakožto subjekt myslící a zároveň tělesný, konečný a zároveň schopný pravdy – osobní zkušenost. Tyto rozpory se rodí v nezpochybnitelném vnímání věci nebo ve zkušenosti pravdy. Naproti tomu nemohu zavádět kdesi mimo sebe „transcendenci v imanenci“, jak to – beztak ryze hypoteticky – prováděl Husserl. Nejsem totiž Bůh a současnou platnost obou atributů nemohu ve své nezpochybnitelné zkušenosti nijak ověřit.