Poznámka 14

Bergson v Úvodu do metafyziky předvedldo hloubky, že o vědě je třeba uvažovat nejen na základě vypracovaných pouček, ale také spolu s okrajovou oblastí toho, co zůstává neurčité a co tyto poučky odděluje od faktů daných poznání. Věda pojatá tímto způsobem předpokládá úzký vztah k danostem, které na své bližší určení teprve čekají. Metafyzika by pak byla odhodlaným prozkoumáváním tohoto světa, jenž je předmětům vědy předchůdný a k němuž se věda přece odkazuje. Ve všech těchto bodech podle našeho soudu Bergson výborně vystihl metafyzický přístup ke světu. Zbývalo by ještě zvážit, zda zůstává této metodě věrný a nevrací se zpět k systému, když od „zřetězení faktů“ přechází k tomu, čeho jsou stopou či manifestací, totiž k životnímu či duchovnímu vzmachu (élan vital ou spirituel). Ten může být spatřen pouze z pohledu absolutního pozorovatele a úsilí či vypětí, které měl původně vysvětlovat, nakonec proměňuje ve věčný klid. Pokud nás intuice skutečně vede mimo svět, pak Bergson nevzal dostatečně vážně ani své vlastní předpoklady, ani onen jednoduchý fakt, že vše, co zakoušíme, zakoušíme v rámci světa. Pokud naopak máme jeho filosofii nakonec chápat ve smyslu imanence, můžeme mu vytýkat, že zobrazuje lidský svět pouze v jeho nejobecnějších strukturách, jako je například trvání či otevřenost pro budoucnost. Bergsonovu dílu chybí přehled o lidské historii, který by těmto jednotlivým náhledům – paradoxně až příliš obecným – dodal určitý obsah.