Poznámka 10

Tím chci zdůraznit, že také moje transpozice ontologické problematiky hledá oblast myšlení v dimenzi, která byla slepou skvrnou dosavadních zkoumání problému: vymykala se jim, ale na druhé straně je určovala. Proto je hluboce svázána s tradicí, neboť je v přeneseném smyslu jednoduchou „metaforizací“ tradičních chápaní bytí, zejména henologické redukce, tj. chápání bytí ze zrození do Jednoho, resp. tajemství předjsoucího, nejmenovatelného „absolutu“ na jedné straně a radikalizované novověké metafyziky subjektivity a jejího fenomenologického „zpozemštění“ na straně druhé. Pozorný čtenář zahlédne stopu ledasčeho – Indie, řeckého archaického myšlení, Platóna, novoplatonismu – křesťanského a pohanského –, Eriugena, rýnské mystiky, Leibnize a Berkeleyho, Fichteho a Novalise, Solovjova a raného Wittgensteina, Lévinase a pozdního Michela Henryho –, a přece bude ta stopa zároveň správná i chybná…