Poznámka 12

Po řečeném je zbytečná poznámka, že jde pouze o model – známe však i jiné způsoby vyslovování téhož, dokonce model, který je radikálně opačný, a přece konverguje do významové ekvivalence s prvním: můžeme zafixovat okamžik mizení a tematizovat jsoucí v obyčejném smyslu slova jako nejsoucí a obsah mé zkušenosti jako graduálnost nebytí – zatímco Pramen ne-bytí, epekeina samozkušenosti tohoto mizení myslíme jako jedno Jsoucí. K analýze takové struktury „ontologie“ čtenáři doporučuji svůj komentář Parmenidovy básně (Parmenides: Fragmenty, Maribor 1996).