Poznámka 5

Na potřebu přihlížení k paratextu pro skutečnou exegezi ukazuje již pokračování těchto slov: τοῦτό ἐστι τίς ἡ οὐσία („tj. co je bytnost“), která nevyžaduje jen obtížné vztažení „zralé“ ontologie korpusu knih H – Z – Θ Metafyziky, nýbrž požaduje explikaci zásadní – a prakticky v současném zkoumání Aristotela nezmíněné otázky o statusu jeho psaní. Takové vysvětlení, které podávám jinde, paradoxně předpokládá právě dekontextualizovanou odbočku od tohoto psaní, což bude – doufám – patrné z pokračování.