Poznámka 38

Srv. Platón, Ion, 536c1–d3, 542a2–b4; Apol. 22a–c; Men. 99–e; Phdr. 245a; Nom. 719c–d. Koncepci enthusiasmu, stavu posedlosti a „naplnění bohem“ Platón přejímá od Démokrita. Srv. G. W. Most, The Poetics of Early Greek Philosophy, in: A. A. Long (vyd.), The Cambridge Companion to Early Greek Philosophy, Cambridge 1999, str. 332–362. K otázce enthusiasmu viz zejména str. 339. Hlubší rozvíjení vztahů mezi básnictvím, filosofií a mania, které tímto alespoň náznakem připomínám, ovšem u Platóna nevede k zavržení mania, ale naopak k novému zhodnocení manických aspektů filosofie samé. K Platónově snaze naplnit básnické kompetence filosoficky přiměřeným způsobem říká s odkazem na dialog Faidros Martha Nussbaumová: „To, co se nám vynořuje před očima, tedy není ani tak rehabilitace starého básnictví, jako spíš nové pojetí filosofie, které nově interpretuje rozdíl mezi filosofií a básnictvím; není to ani tak přijetí nevinnosti Homérových logoi, jako spíš prohlášení, že filosofie – stejně jako Sókratés – má možná složitější duši, než jsme si představovali.“ M. C. Nussbaumová, Křehkost dobra, Praha 2003, str. 451; srv. E. Asmis, Plato on Poetic Creativity, in: R. Kraut (vyd.), The Cambridge Companion to Plato, Cambridge 1992, str. 338–364.