Poznámka 36

N. Blössner, Zu Platon, ,Politeia‘ 352d–357d, str. 66 nn., tvrdí, že v argumentu dochází k záměrné ekvivokaci pojmu „dobrý“, resp. areté jako zdatnosti či výbornosti na straně jedné, a morální ctnosti na straně druhé. Tato interpretace však nemá oporu v textu a Blössner vychází pouze z vlastního přesvědčení, že „dobře žít“ nemůže být dobrým ergon duše (str. 66). Na rozdíl od Blössnera se domnívám, že zde k žádné ekvivokaci nedochází a Platón míní celý argument vážně. Blössnerovy pochyby jsou pochopitelné, ale podle mne pocházejí z anachronického neporozumění antické etice. Pro Platóna i pro Aristotela je argument o lidském díle (ergon) důležitým krokem v jejich výkladu zdatnosti (areté) a dobrého života. Ačkoli to čtenáři, jehož porozumění etickým tématům bylo více či méně vědomě formováno křesťanstvím a kantovským přístupem k morálce, může připadat podivné, areté lidské duše je Platónem i Aristotelem vyložena analogicky jako areté očí, koně či kabátu. Pro podrobnější výklady, které se soustředí na Aristotelovo užití tohoto argumentu, avšak osvětlují i argumentaci v první knize Platónovy Ústavy, viz J. Jirsa, To ergon tou anthropou, in: Magyar Filozófiai Szemle (2014, v tisku) nebo S. Clark, The Use of „Man’s Function“ in Aristotle, in: Ethics, 82, 1972, str. 269–283; D. Achtenberg, The role of the ergon argument in Aristotle’s Nicomachean Ethics, in: Ancient Philosophy, 9, 1989, str. 37–47.