Poznámka 20

Nejčastěji bývají v této souvislosti uváděni attičtí Tritopatores, uctívaní jako bohové či strážci větrů (Démón, FHG I, str. 378, zl. 2; Fanodémos, FHG I, str. 366, zl. 4; srv. Schol. in Lycophr. 738), kteří byli žádáni při sňatku o pomoc při plození dětí (Filochoros, FGrHist 328 F 182; k příslovečné plodnosti větrů viz níže) a kteří současně byli považováni za duše prvotních lidí (Fanodémos, FHG I, str. 366, zl. 4). K. Tümpel, s. v. Anemoi, in: W. Pauly – G. Wissowa (vyd.), Real-Encyclopädie der classischen Altertumswissenschaft, I, 1894, str. 2178; P. Stengel, Der Cult der Winde, str. 634–635; G. Nicole, Psyche, str. 746; H. Steuding, s. v. Tritopatores, in: Roscher Lexicon, V, 1916–1924, str. 1208–1209; E. Rohde, Psyche, I,247–249; F. Rüsche, Blut, str. 79; F. Cumont, Recherches, str. 110. Srv. též Euripidés, El. 59: Élektra se modlila k mrtvému otci v aithéru; IG XIV,607,9–10: osiřelý manžel si přál „smísit svůj dech s duší“ své zemřelé manželky (συγκεράσαι ψυχῇ πνεύμα). Vzduch plný daimónů, héróů a duší zmiňují od 6. stol. př. Kr. též prameny filosofické (viz níže).