Poznámka 28

Pseudo-Epicharmos, DK 23 B 22: „Jsi-li v duchu zbožný, pak po smrti nezkusíš vůbec / žádné zlo a tvůj dech (πνεῦμα) zůstane nahoře v nebi.“ Viz dále IG II/III^22lt;,3,2,11140,4A6 (ctnost, moudrost); GVI 1761 (zbožnost); GVI 1772,3–4 (občanská zdatnost, moudrost); IG II/III^22lt;,11912 (spravedlnost); GVI 924,3–12 (krása, duchaplnost, ctnost); SGO 02/09/28,1 (pohostinnost, zbožné skutky); Cicero, De rep. I,16,25, VI,13,13, VI,15,15 (ctnost, spravedlnost, zásluhy o stát); Hieroklés, in Aur. Carm. XXVII,2 (pravdomluvnost, ctnost, čistota). Uváděné ctnosti (aretai) mají kořen zčásti v archaické aristokratické etice, jež zlidověla, zčásti v postojích známých filosofů (především Platóna a stoiků), kteří na nich zakládali posmrtný status duše. A.-J. Festugière, L’idéal, str. 159; J. Lougovaya, A Historical Study, str. 171–173; M. Obryk, Unsterblichkeitsglaube, str. 78–79.