Poznámka 34

Epitafy např. využívaly mýtu o únosu Ganyméda, jenž se stal nesmrtelným číšníkem bohů, k tomu, aby mrtvého Ganymédovi připodobnily, a „zaručily“ mu tak blažené a věčné trvání po boku bohů (MAMA VII,359; SGO 16/01/01,13–14; SGO 16/23/06,5). Jindy nápisy hovoří o mrtvých jako o služebnících bohů či bohyň (GVI 924,5–10; SGO 09/05/05; IG V,2,472,6–8; GVI 1090,5). A. Brelich, Aspetti della morte, str. 82; F. Cumont, Recherches, str. 97; R. Merkelbach – J. Stauber, Steinepigramme, III, str. 159–160, 206; M. Obryk, Unsterblichkeitsglaube, str. 39–41, 176–178.