Poznámka 37

Aristofanés, Pax, 832–837 (přel. A. Krejčí): „OTROK: Tak to není pravda, co se říká, ve vzduchu [ἀέρα mss: αἰθέρα Sommerstein] / že po smrti se proměňujem v hvězdy? – TRYGAIOS. To ano. – OTROK: Kdo tam nejjasnější hvězdou teď? – TRYGAIOS: Ten Ión z Chiu, který kdysi za živa / zde ,Jitřenku‘ svou napsal; když pak přišel tam, / hned všichni ho tam jmenovali Jitřenkou?“ Většina interpretů chápe tuto pasáž jako doklad obecné rozšířenosti a vysokého stáří této víry (J. E. Harrison, Prolegomena to the Study of Greek Religion, Cambridge 1908, str. 205–206; F. Cumont, After Life, str. 104; H. Bartoš, Očima lékaře, str. 205; Ch. G. Brown, The Precinct of Zeus, str. 27, pozn. 46), ale v literatuře se takřka nevyskytuje a v náhrobních nápisech jsem ji nalezl až v římské době. Důležitou výjimku představují někteří filosofové, zejména Platón (Tim. 41d8–9, 42b3–5), se svým tvrzením, že démiurg rozdělil světovou duši „na stejný počet s hvězdami a přidělil každé z nich jednu duši. … A kdo dobře prožije příslušný čas, vrátí se zpět do příbytku své příbuzné hvězdy a bude mít život blažený a s ní společný“. M. P. Nilsson, Die astrale Unsterblichkeit, str. 111–112; M. Obryk, Unsterblichkeitsglaube, str. 94–115.