Poznámka 3

Úvahy obsažené ve zmíněných textech nejsou pouze záležitostí jisté kapitoly v dějinách teorie jazyka. Vliv Humboldtova myšlení můžeme sledovat jak u lingvistů a filosofů 19. století (zejm. H. Steinthal, F. Nietzsche), tak později v novokantovství (E. Cassirer), strukturalismu (F. de Saussure) nebo v Chomského lingvistice. K tradici humboldtovského myšlení viz kupř. J. Trabant, Traditionen Humboldts, Frankfurt a. M. 1990; případně oddíl Die Humboldt-Rezeption im 19. und 20. Jahrhundert, in: A. Spreu (vyd.), Internationale sprachwissenschaftliche Konferenz. Sprache, Mensch und Gesellschaft – Werk und Wirkungen von Wilhelm von Humboldt und Jacob und Wilhelm Grimm in Vergangenheit und Gegenwart, I, Berlin 1986, str. 248–345. Zvláštní kapitolu v dějinách humboldtovské recepce představují práce francouzského filosofa jazyka a teoretika literatury Henriho Meschonnica. Ten napříč svými interpretacemi prosazuje tezi, že v dějinách myšlení o jazyce, které následovaly po Humboldtovi, se ve skutečnosti humboldtovské myšlení nijak nerozvíjelo. Kritika zde míří především na psychologické výklady Humboldtova žáka Heymanna Steinthala a na Wundtovu psychologii. Srv. především H. Meschonnic, Penser Humboldt aujourd’hui, in: týž (vyd.), La pensée dans la langue: Humboldt et après, Paris 1995, zejm. str. 13 n.