Poznámka 31

W. von Humboldt, Úvod, str. 426–427. Vedle citovaných textů se objevuje téma artikulace např. také v přednášce Über die Buchstabenschrift und ihren Zusammenhang mit dem Sprachbau, in: W. von Humboldt, Über die Sprache, str. 98–125, zejm. str. 107–109. O přímé závislosti myšlení na jazyce se pak Humboldt zmiňuje v Über das Entstehen der grammatischen Formen, und ihren Einfluss auf die Ideenentwicklung, in: W. von Humboldt, Über die Sprache, str. 54–55. Zde hovoří o pohybu ducha k jazykovému výrazu a jeho zpětném členění v „jasné myšlenky“. V této souvislosti alespoň na okraj upozorněme na dva aspekty Humboldtovy teorie jazyka, jimiž se zde nemůžeme podrobněji zabývat: a) jazyk, který se neustále rozvíjí jako postupná artikulace ducha, je u Humboldta chápán jako organický celek, nevzniká spojováním částí, srv. W. von Humboldt, Úvod, str. 418; b) činnost, v níž se duch artikuluje jako jazyk, není pro Humboldta nikdy u konce. Právě v této souvislosti je řeč chápána jako neustále působící energeia, v protikladu k ergon, hotovému výtvoru; srv. tamt. M. Böhler ve svém komentáři k tomuto proslulému místu z Úvodu poznamenává, že pojmové protipóly ergon a energeia využívá také Herder pro rozlišení výtvarných umění a básnictví v Erstes Kritisches Wäldchen (1769), a dodává, že inspirací pro oba autory mohl být již zmiňovaný James Harris, nyní jako autor Three Treatises (1744), jež pojednávají o umění. Viz M. Böhler, Nachwort, in: W. von Humboldt, Schriften zur Sprachphilosophie, str. 253.